Zákon platí pro každého, mohl (a měl) by si myslet občan demokratického státu, za nějž se považujeme. Je však zřejmé, že tato zásada se vztahuje jen na běžné občany; na úřady a úředníky, poslance a senátory, hlavouny a papaláše platí jen selektivně. Bývalo to v každé době, máme to tu i dnes, bez rozdílu v politické či náboženské příslušnosti.
Nedávno jsem si větu z úvodního odstavce opět připoměl, to při čtení článku Značky hlásí mýtné, aniž se někdo ptal krajů. Menší zlo, říká ministerstvo. Mluvčí ministerstva v něm prohlásil "nepostupovali jsme přesně tak, jak zákon říká" a že se snaží "dodatečně značky legalizovat". Jestlipak orgány činné v trestním řízení zaznamenaly zjevné porušení zákona? A zkuste policejní hlídce říct, že jste při parkování volili "menší zlo" a teď to zkusíte dodatečně "zlegalizovat".
Zrovna jako s tím úklidem chodníků od sněhu - dokud se musel starat obyčejný lid o to, že na chodníku před jeho domem je uklizen sníh, úřad bedlivě hlídal, je-li včas a dobře uklizeno a běda, jestli ne. Dnes? Stát tuto povinnost (zcela správně) přenesl na majitele pozemku (nejčastěji onen dosud pouze hlídající úřad), a ejhle, kolik nám přibylo chodníků, jež se v zimním období neudržují a výmluv, že na úklid nejsou peníze a lidi a lopaty a kdoví co ještě. Ptal se do loňska někdo lidí, jestli na to uklízení mají čas, peníze a lopaty? Neptal!
Pro další příklady nemusíme chodit daleko - mám-li státu či úřadu něco platit já, je na to termín a běda človíčku, jak se opozdíš, penále tu je hned, než bys řek' švec. Dluží ti něco úřad? Neboj, však se dočkáš, vždyť není spěch. Jako třeba v nedávné pohádce se soudy, které neměly peníze na vracení peněz občanům - "Soudy nemají peníze na vracení poplatků, lidem dluží půl miliardy". A to je moc soudní zrovna ta, která by měla hlídat a garantovat všem bez rozdílu právo a spravedlnost.
Při pohledu směrem k déletrvajícím demokraciím jsem stále v naději, že se to zlepší s přibývajícím časem a novými, snad nezkaženými generacemi lidí, jen to asi bude chtít víc času. Akorát mám obavu, kdo asi tak ty mladé generace vychová, když dnes vidí daleko více negativních příkladů a vzorů než těch pozitivních, když dnešní novináři zapomínají pravopis a mravní zásady a píšou raději nekvalitní bulvár a špínu, když "nové svěží" větříky v politice čpí starou zatuchlinou a kvalitní učitelé jdou raději do byznysu, než do škol.
A tak, ač zarytý ateista, mi nezbývá než si postesknout: chybí nám mravní imperativ, vpodstatě víra, leč v mém pojetí ne v boha, ale v lidskou slušnost, poctivost a smysl pro spravedlnost. A odvaha vyžadovat za každých okolností stejný přístup pro všechny a po všech.